Světový den naslouchání
Od roku 2010 je 18. červenec známý jako Světový den naslouchání. Možná si můž
eme říci, že nasloucháme přeci neustále, tak proč potřebujeme světový den? Není od věci se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jak nasloucháme druhým a jak oni naslouchají nám.
Je to totiž velký rozdíl mezi posloucháním a nasloucháním. Stává se vám, že když druhý mluví, formulujete si odpověď? Tušíte po několika slovech, co chce říct? Jste netrpěliví, pokud jim zformulování věty dlouho trvá? Máte tendenci druhé doplňovat, dokončovat věty za ně? Přeskočíte z tématu druhého na jiné, které se vám tak nějak vynoří v mysli? Pokud na podobné otázky odpovídáte spíše ano, pravděpodobně spíše posloucháte. A možná nejste plně napojeni na to, co druhý říká.
Hluboké naslouchání
Při hlubokém naslouchání jde kromě navázání kontaktu s druhými také o skutečné propojení se sebou samými a se svým životem. Pokud toto dokážeme, můžeme se na druhé skutečně napojit, naladit na hlubší úrovni.
Když jsme empatičtí a věnujeme se hlubokému naslouchání, mluvčí se cítí příjemněji a má tendenci se více otevřít. Pokud takto nasloucháme, jsme si vědomi toho, že je nejlepší nesnažit se vyřešit něčí problém, ale spíše – pomocí hlubokého naslouchání – umožnit druhému, aby dospěl k vlastnímu řešení.
Spojení mysli a těla
Pransky a Wolf (2017) ve své knize o hlubokém naslouchání ukazují čtenářům, jak využít spojení mysli a těla k dosažení rovnováhy mnoha tělesných systémů, což nám pomáhá růst a měnit se. Myšlenky to nejsou zcela nové, ale jednotlivé techniky jsou představeny snadno použitelným způsobem. Mezi techniky, které nám pomohou se více naladit na sebe samu, patří meditace, jóga, relaxace, všímavost, psaní deníku a technika „okamžité pauzy a resetu“, která nám umožňuje změnit energii a rychle se zotavit.
Technika pauzy a resetu je vlastn
ě velmi jednoduchá (jen na ni v napjatých situacích zapomeneme, což je zcela normální). Znamená, že se předtím, než něco chceme říct nebo jakkoliv reagovat, na chvíli zastavíme, zhluboka nadechneme a pokusíme se změnit perspektivu. Někdy nám k tomu pomůže si lehce přesednout či udělat krok stranou. Nebo zaměříme pozornost jinam. Nebo se na situaci podíváme očima druhého. A někdy stačí jen začít naslouchat druhému či okolí.
Tuto techniku můžeme také použít v případě, že se dva jedinci dostanou do sporu a začnou mluvit současně. V tu chvíli je nutné, aby jedna osoba dala prostor druhé. Nejprve jedna osoba sdílí názor a poté totéž udělá druhá osoba. Po této pauze je pravděpodobnější, že se vzájemné neshody podaří prodiskutovat. Nebo, že si jednotlivci dokonce uvědomí, že se vlastně shodují a vyjadřují stejný názor odlišně. Na druhou stranu, je jasné, že jakmile se situace vyhrotí a začneme se cítit pod tlakem, veškeré techniky a poučky jdou stranou.
Co může pomoci je nácvik podobných situací v klidu. Představíme se, jak bychom se v podobné situaci zachovali a smíříme se s tím, že možná my budeme ti první, kdo druhého vyslechnou. Pokud je pro nás důležitý vzájemný vztah, tak by to nemělo být tak těžké.
Naslouchání je víc než jen slyšet
Carter (2024) říká že naslouchat není totéž co slyšet. To první je získaná dovednost, která vyžaduje cvik a disciplínu. Někteří lidé jsou nepochybně od přírody lepšími posluchači než jiní.
Carter také tvrdí, že dobré naslouchání má několik složek, mezi něž patří: přijímání (akt slyšení toho, co je řečeno), porozumění (snaha o objasnění – podle potřeby), zapamatování (kdy náš mozek zpracovává přijaté informace z verbálních a neverbálních signálů) a v případě indikace i vyhodnocení (kdy může dojít k chybné interpretaci prostřednictvím úsudků) a reakce (podle potřeby, i když některé situace ne vždy vyžadují reakci, pokud nemáme pocit, že si ji dotyčný přeje).
Pokud se nám povede dobře naslouchat, často se nezasekneme na tom, co druhý říká, ale porozumíme, proč to říká. A jistě si dovedete představit, že výsledkem může být méně napjatých situací.
Jak být lepším posluchačem
Naslouchání se dá trénovat a existuje několik způsobů, jak tuto dovednost posílit. Zde jsou některé, které můžete začít zkoušet hned teď:
- Mluvte méně
- Pěstujte si sluch „začátečníka“ (představte si, že o dané situaci či tématu nic nevíte a chcete se dozvědět víc)
- Buďte všímaví – ke svým tělesným projevům, k projevům druhého
- Mějte soucit a zůstávejte klidní. Nejedná se o objektivní pravdu nebo výpověď o vás. Jedná se o názor druhého.
- Nepřerušujte
- Udržujte oční kontakt (pozor – některé kultury či některé osoby oční kontakt nesnesou. Je třeba se domluvit, zda a jak intenzivní oční kontakt je v pořádku)
- Všímejte si neverbálních signálů
- Nebojte se, když nastane ticho
- Snažte se nereagovat
- Vyhýbejte se slovům „měl/a bys“
- Pokud potřebujete vyjádřit nesouhlas, nespěchejte a mluvte s rozvahou
- Doptávejte se – se zájmem a zvídavostí
- Potvrďte si, že jste porozuměli tomu, co druzí řekli. Například tím, že shrnete jejich myšlenky a doptejte se, zda tomu správně rozumíte.
- Poděkujte jim za to, že s vámi sdíleli své názory a myšlenky