Image

Carl Rogers &
Přístup zaměřený na člověka (PCA)

„Ve svých vztazích s lidmi jsem zjistil, že není užitečné chovat se, jako bych byl někým, kým nejsem.“
- Carl Rogers

Přístup zaměřený na člověka (PCA), který reprezentujeme, je známý také jako rogeriánská psychoterapie. Vychází z hodnot humanistické psychologie a chápe člověka jako bytost obdařenou svobodnou vůlí a přirozenou schopností růstu a rozvoje – stejně jako všechny živé organismy.

Úkolem terapeuta je vytvořit v rámci psychoterapeutického vztahu takové podmínky, ve kterých se klient může cítit bezpečně a postupně uvolňovat své masky, role a obranné mechanismy. Díky tomu má možnost lépe porozumět svým autentickým pocitům. Ty se pak stávají spolehlivým kompasem v jeho životě – pomáhají mu rozpoznat, co opravdu chce a co už mu neslouží.
Tímto procesem klient krok za krokem rozvíjí schopnost žít v souladu se sebou samým a přenášet tuto autenticitu do svého každodenního života. Přívětivější vztah k sobě samému vede také s hlubším a otevřenějším vztahům s druhými.

Image
Image

Kdo byl Carl Rogers

Přístup zaměřený na člověka (PCA) nese jméno svého zakladatele, amerického psychologa Carla Rogerse (1902–1987). Rogers jej vyvinul jako humanistickou alternativu k tehdy dominantním směrům – psychoanalýze a behaviorální psychoterapii. Myšlenky a principy jeho přístupu výrazně ovlivnily nejen psychologii a psychoterapii, ale také vzdělávání, sociální práci a další pomáhající profese. Rogers byl zároveň průkopníkem výzkumu v psychoterapii, iniciátorem encounterových skupin a svým působením přispěl i k mezinárodnímu dialogu a mírovým iniciativám, za což byl nominován na Nobelovu cenu míru.

Více o Carlu Rogersovi najdete v jeho životopise:
Kirschenbaum, H. (2021). Carl Rogers – Život a dielo. Bratislava: Vydavateľstvo F

Co stojí za účinností PCA psychoterapie

Jádrem psychoterapeutického procesu je vztah mezi klientem a terapeutem. 
PCA psychoterapeut je zaměřen na člověka, nikoli pouze na řešení. Všímá si klientových subjektivních pocitů, způsobů, jakými o svém problému hovoří, jeho gest, jeho přítomného prožívání. Sám klienta vnímá a nechává jej na sebe působit. Svá pozorování může klientovi během terapie nabídnout. Tím mu umožňuje v přijímajícím a bezpečném prostředí spatřit vlastní vzorce chování a prožívání. Klient tak může hlouběji porozumět vztahové dynamice, která se objevuje v jeho interakcích s druhými lidmi, a své chování a prožívání postupně proměňovat. 
Psychoterapeut má zodpovědnost vůči klientovi, nikoli za klienta. Klient vnímá  terapeutovo přijetí a empatii namísto hodnocení či návrhů na rychlá řešení a postupně nachází cestu ke změně sám – skrze vlastní autentické prožívání a svobodné rozhodování.

Více o vztahové hloubce v PCA psychoterapii najdete např. v této publikaci: Mearns, D., & Cooper, M. (2005). Working at Relational Depth in Counselling and Psychotherapy. London: Sage.
Image

Tři pilíře rogeriánské psychoterapie

PCA je nedirektivním psychoterapeutickým směrem. Klient v psychoterapeutovi nachází spíše druhou lidskou bytost, která nabízí autentický vztah, než odbornou autoritu. Psychoterapeut je v roli experta na vedení rozhovoru, zatímco klient je expertem na své subjektivní prožívání. Psychoterapeut nepracuje s technikami, ale spíše s postoji, které si během svého psychoterapeutického vzdělávání osvojil - jde o bezpodmínečné přijetí, empatii a kongruenci. 

Více o podmínkách PCA psychoterapie najdete např. v těchto publikacích:
Rogers, C. R. (2014). Způsob bytí. Praha: Portál.
Rogers, C. R. (2015). Být sám sebou. Praha: Portál.

Bezpodmínečné přijetí
Psychoterapeut nehodnotí nic, s čím se mu klient svěřuje. Své vlastní názory a hodnoty umí odložit. Přijímá jak klientovy pozitivní a adekvátní postoje, tak jeho pocity obranné.

Empatie
Psychoterapeut aktivně naslouchá nejen slovům, ale i pocitům klienta. Ve světě klienta se pohybuje s citlivostí a porozuměním. Empatickými reakcemi podporuje jeho schopnost zaměřit se na vlastní prožívání. Projevuje zájem a pomáhá klientovi zpracovat pocity neporozumění, studu či osamělosti.

Kongruence
Psychoterapeut je sám sebou, nepřetvařuje se, nehraje roli profesionála ani falešně nelichotí. Jeho chování je v souladu s tím, co prožívá v psychoterapeutickém vztahu s klientem. Klientovi to dává najevo a podporuje tak i jeho vlastní snahu stát se více autentickým.

Jak vypadá PCA psychoterapie v praxi

Rozdíl mezi rogeriánským a jiným rozhovorem spočívá v tom, že povzbuzuje klienta, aby naslouchal sobě namísto druhé osobě.

Jiný přístup:

Klientka (K)Moje dcera jde příští týden poprvé do školy a je dost plachá. Tak ráda bych jí pomohla, aby si rychle zvykla, ale nevím jak.
Psychoterapeut (P): Uvažovala jste o rozhovoru s učitelkou? Chodila dcera do školky? Jak to zvládala tam? Napadá vás, co byste mohla dělat?

Z klientky se rychle stává posluchač, posuzující návrhy a odpovídající na otázky druhé osoby.

Rogeriánský přístup:

K: Moje dcera jde příští týden poprvé do školy a je dost plachá. Tak ráda bych jí pomohla, aby si rychle zvykla, ale nevím jak…
P:  Zdá se, že o ni máte starost.
K:  Ano, je to obrovský krok. Když začala chodit do školky, mohla jsem tam s ní zůstat, dokud se neuklidnila. 
P: Mohla jste se ujistit, že je v pořádku. 
K: Ale teď je to jinak, ve škole s ní mohu zůstat jen první den.
P: Možná si tentokrát budete připadat, jako byste ji opouštěla. 
K: Hm, spíš chci aby byla v pořádku a nebyla nejistá. 
P: Chcete, aby se měla na koho obrátit, pokud bude něco potřebovat. 
K: Ano, vím, že tam bude učitelka, ale dcera je tak plachá.
P: Takže si myslíte, že dcera učitelce nedokáže říct, když bude něco potřebovat?
K: Zřejmě ne.

Rozhovor se bude dále odvíjet podle toho, jaké myšlenky a pocity se u klientky během sezení objeví. Může si uvědomit, že její obavy pramení z vlastní úzkostnosti a v průběhu terapie sama najde řešení, které využije ve vztahu k dceři nebo k učitelce. Může se zaměřit více na své vlastní prožívání. Možná si vybaví vlastní zkušenost z dětství, která ovlivňuje její současné prožívání a dá dceři důvěru, že situaci zvládne. Nebo se ukáže, že problém se školou je pouze úvodním vstupem do terapie, která bude směřovat ke zcela jinému problému… Úkolem terapeuta je citlivě podporovat a usměrňovat tento proces tak, aby klientku přirozeně vedl k tomu, co je pro ni opravdu podstatné. Terapeut má důvěru v její vlastní psychologický proces. 
Image

Budoucnost PCA

Carl Rogers postavil do centra terapie vztah a definoval podmínky, za jakých může být tento vztah léčivý. Předpověděl tak převahu osobnosti, postojů a schopností terapeuta nad psychoterapeutickou metodou, kterou dnes potvrzuje většina výzkumů. Přijetí empatie jako jednoho z klíčových faktorů terapeutické změny dnes rezonuje většinou psychoterapeutických směrů. Výzvou pro PCA do budoucnosti je zůstat otevřeným směrem, který se nebrání novým teoriím, technologickému vývoji a integraci nových poznatků vědy do svých přístupů. Byl to totiž právě sám Rogers, který po celý svůj profesní život vyzýval k neustálému rozšiřování znalostí a zpochybňování stávajících hypotéz o člověku a jeho možnostem růstu. 

Právě takovou psychoterapii budeme v Tavii nadále nabízet klientům. Profesionály pak budeme podporovat v osvojování humanistických postojů, ať už jsou z prostředí PCA nebo z ostatních psychoterapeutických směrů či pomáhajících profesí. 

Nabídka pro PCA psychoterapeuty

Kolegům a kolegyním, kteří pracují přístupem zaměřeným na člověka nabízíme: 

  • Výcvikovou a individuální psychoterapii
  • Supervizi 
  • Mentoring
Naše služby

Nabídka pro psychoterapeuty a profesionály z pomáhajících profesí

Kolegům a kolegyním z jiných psychoterapeutických směrů a pomáhajících profesí nabízíme: 

  • Individuální a výcvikovou psychoterapii dle podmínek vašich výcvikových modalit 
  • Supervizi
  • Mentoring
Naše služby

Nabídka pro klienty 

Rádi vám nabídneme na vlastní kůži zažít rogeriánskou psychoterapii v individuální a párové psychoterapii. 

Naše služby

Použité a doporučené zdroje pro zájemce o PCA:

Nykl, L. (2012). Carl Ransom Rogers a jeho teorie. Praha: Grada.
Pearce, P., & Sommerback, L. (Eds.), (2016). Person-Centred Practice at the Difficult Edge. Ross-on-Wye: PCCS.
Prochaska, J.O., & Norcross, J.C. (2024). Psychoterapeutické systémy. Praha: Portál.
Rogers, C. R. & Freiberg, H. J. (1998). Sloboda učiť sa. Modra: Persona.
Šiffelová, D. (2010). Rogersovská psychoterapie pro 21. století. Praha: Grada.
Tolan, J. (2006). Na osobu zaměřený přístup v poradenství a psychoterapii. Praha: Portál.