Podle zakladatele psychosomatiky Viktora von Weizsäckera většinu našeho života určuje především to, co vědomě nežijeme nebo popíráme a co nemáme pod kontrolou.
Každý člověk se párkrát za život dostane do situace, kdy si neví rady. Někdy jsou důvody zcela konkrétní, třeba neúspěch v práci, konflikty v partnerství, úmrtí někoho blízkého. Mnohem častěji nám ale naše rafinovaná psychika problémy pouze naznačuje a my přesně nevíme, odkud vítr vane.
Máme nejasné pocity nespokojenosti. Přepadá nás smutek, ale nevíme přesně proč. V některých situacích reagujeme úzkostně nebo agresivně, a pak nás dohání výčitky svědomí. Vyhýbáme se některým situacím, protože nás zaplavuje strach, ale zároveň tím brzdíme jakoukoli možnost změny. Děláme pořád stejné chyby, stále znovu a znovu ale nemůžeme si pomoci.
OBÁVANÁ KŘÍŽOVATKA
Opakovaně se tak ocitáme na pomyslné křižovatce. Jeden směr nám nabízí naše symptomy potlačovat, a ještě více se soustředit třeba na práci, trénink syna ve fotbalu nebo opravu domu. S trochou štěstí tak nějakou dobu vydržíme, minimálně do té doby, než začne reagovat naše tělo formou psychosomatických onemocnění.
Další cesta radí nepříjemné pocity něčím přebít, nabízí se alkohol, léky, drogy, jídlo nebo třeba adrenalinová zábava. Jde o strategii, která je dlouhodobá, bohužel ale vede velmi často k závislostem.
Třetí cesta, která se nabízí, je na první pohled tou nejobtížnější. Musíme si připustit, že potřebujeme podporu od někoho z venku. A pak ještě musíme někoho najít. Někdy stačí dobrý přítel či příbuzný, ke kterému máme důvěru. Velmi často je ale třeba vyhledat někoho, řekněme cizího, tedy neutrálního, kdo není zatížen společnou minulostí a vztahy. Navíc by měl rozumět lidské duši a umět jí pomoci. Takový někdo může být právě psychoterapeut.
JÍT ČI NEJÍT K PSYCHOTERAPEUTOVI
Rozhodování zda psychoterapeuta vyhledat či nevyhledat může trvat celé měsíce. Vždyť to se mnou není zas tak zlé. Nikdo z mých známých nikam nechodí a taky žijí, přesvědčujeme se. Za podobnými myšlenkami se ale často mohou skrývat obavy a pochyby, které nám brání říci si o pomoc. Je to pochopitelné, obzvlášť pokud jsme nikdy žádnou podobnou službu nevyhledali.
V následujících pěti týdnech se podíváme na hlavní pochybnosti, které nás mohou napadnout, když se rozhodujeme, zda navštívit psychoterapeuta. Každý týden se v novém článku zaměříme na jedno téma, a jeho možné souvislosti. Neopomeneme také nabídnout nový úhel pohledu na věc.
V prvním říjnovém týdnu nás čeká téma: PŘECI NEJSEM BLÁZEN, ABYCH POTŘEBOVAL PSYCHOTERAPEUTA.