Hranice jsou limity, které určují, co komu dovolíme. O hranicích obvykle mluvíme v souvislosti se vztahy s druhými lidmi; stejně důležité jsou však hranice i pro nás samotné. Pokud nevíme, kde jsou naše hranice, může nás snadno pohltit úzkost. A pokud nás často přepadá úzkost, je těžké se soustředit na cokoliv jiného než na negativní stránky věci – tj. děláme si (často až přehnané) starosti.
Jedna paní mi ča
sto říkala poměrně nehezké věci. Spílala mi, že jsem neschopná, když jsem se neuměla rozhodnout. Vysmívala se mi, když jsem nezvládla říci jasné NE a vzala na sebe úkoly, které mi rozhodně nepatřily. Ta paní má moje jméno. A ano, jsem to já sama. V průběhu let jsem došla do bodu, kdy jsem jí (tj. sama sobě) nastavila hranice.
Kdy je tedy nastavení hranic nám samotným obzvláště důležité?
Čas, kdy věci řešit (a kdy ne)
Už se vám někdy stalo, že jste se uprostřed noci probudili a snažili se vyřešit celý svůj život? Samozřejmě víte, že to není zrovna nejproduktivnější doba. Přesto starosti mají tendenci tuto hranici překračovat.
Věnovat určitý čas plánování je důležité pro klid duše. Může nám pomoci, pokud si dovedeme naplánovat čas, kdy se budeme věnovat věcem, které nás (i třeba dlouhodoběji) trápí. Když se nějaká starost objeví mimo tento čas, můžeme své hranice posílit tím, že si připomeneme čas, který jsme si vyhradili na její řešení: „Vím o tobě a budu se ti věnovat za 3 hodiny“.
O kritické samomluvě
Je velmi snadné propadnout vzorci kritické samomluvy. A může být poměrně obtížné tento vzorec přerušit. Lidé mají tendenci mluvit sami se sebou mnohem kritičtěji než s kýmkoli jiným. Nastavení hranic, pokud jde o samomluvu, můžeme tak, že si začneme více všímat situací, kdy si říkáme něco nelaskavého, a nahradíme to něčím laskavějším.
Například v okamžiku, kdy se nám stane nějaký „průšvih“ – třeba si zabouchneme klíče v bytě – můžeme ze zvyku říct něco jako: „Já jsem ale …..“. Když se nám podaří zachytit tuto myšlenku, můžeme ji zkusit změnit na něco soucitného, například: „Zabouchla jsem si klíče. Je to stresující a musím to vyřešit.“ Soucitná samomluva vypadá tak, že se sebou mluvíme se stejnou mírou laskavosti a povzbuzení, s jakou bychom mluvili s někým, koho máme rádi.
Stanovení časových limitů
V zásadě nejde o nic jin
ého, než abychom si naplánovali časy pro jednotlivé činnosti a tyto činnosti v rámci daných časových limitů dodržovali. Jednoduché, že? V praxi se však jedná o velmi ošemetnou záležitost. Oblast, kde tuto hranici velmi často překračujeme, je práce. Můžeme se nechat natolik pohltit vším, co je třeba udělat, že nakonec na těchto věcech strávíme mnohem více času, než je naše stanovená pracovní doba.
Můžeme tedy zkusit vědomě si vytyčit, kolik času chceme něčemu věnovat, a „procvičovat se“ v tom, jak nejlépe daný závazek dokážeme dodržet. Často zjistíme, že jsme v tomto časovém rámci produktivnější, když víme, že se blíží konec.
Péče o sebe pro dobrou pohodu
Péče o sebe znamená pro milion lidí milion věcí. Neznamená to, že si sem-tam dojdeme do „fitka“ a v poklusu si vypijeme dobrou kávu. Péče o sebe zahrnuje poznání a naplnění čehokoli ve spektru potřeb, které máme. Někdo potřebuje samotu, někdo chce čas trávit s co nejvíce lidmi, někdo věnuje spoustu energie péči o tělo, někdo miluje prostor pro vyjádření emocionálních prožitků. Dokonce i takové aktivity, jako jsou pravidelné návštěvy u zubaře, spadají pod péči o sebe sama. Všimněte si, co potřebujete, abyste byli v nejlepší kondici, a naplánujte si to. Pokud například víte, že pro vaši pohodu je důležité cvičení, můžete si každý týden do kalendáře zapsat určitý čas, kdy se tak stane.
Žijte podle svých hodnot
Ujasnění si s
vých hodnot a život podle nich je důležitou součástí nastavení hranic vůči sobě samému. To, nakolik naše činy odpovídají našim hodnotám, je měřítkem sebeúcty. Zvažte, na čem vám záleží. Záleží vám na laskavosti? A co úspěch? Pokud máte potíže s určením hodnot, můžete zkusit toto cvičení: Kdybyste měli neomezené schopnosti, čas a peníze, co byste s tím vším dělali? To vám může pomoci zorientovat se ve vašich prioritách a hodnotách.Když něco překračuje váš morální kompas nebo jinak ohrožuje vaši sebeúctu, všimněte si toho a jednejte. Dalším způsobem péče o sebe sama je přijímání a dodržování závazků – směrem ke druhým ale i k sobě samému.
Závěrem
Zatímco ve vztazích se často mluví o hranicích, málokdy nás napadne uplatňovat tyto hranice vůči sobě samým. Přitom je to klíč k naší pohodě, stanovit si hranice totiž znamená, že se budeme zodpovídat sami sobě a budeme se k sobě chovat s respektem. Uznávání a respektování našich hranic vyžaduje praxi, důslednost a trpělivost, ale stojí to za to.
A nezapomínejme, že smysluplné nastavení hranic vůči sobě samému je o zdravé sebelásce, a ne o sebekontrole.