Proč se některé partnerské konflikty stále opakují
Některé páry mají pocit, že se hádají pokaždé kvůli něčemu jinému. Jednou kvůli dětem, podruhé kvůli penězům, potřetí kvůli domácnosti nebo společně strávenému času. Když se však na jejich konflikty podíváme pozorněji, může se objevit zajímavá otázka. Opravdu jde pokaždé o novou situaci, nebo se pod různými okolnostmi opakuje stále stejný příběh?
V předchozích článcích jsme se dívali na partnerské vztahy optikou koluze, attachmentové teorie a vývojových fází dlouhodobého partnerství. Tentokrát bych rád nabídl další pohled, který vychází z Emotionally Focused Therapy (EFT). Její autorka, Sue Johnson, popisuje jeden z klíčových vztahových procesů jako cyklus zranitelnosti. Nejde přitom o hledání viníka konfliktu, ale o snahu porozumět tomu, co se mezi partnery opakovaně odehrává.
Cyklus zranitelnosti nemá u všech párů stejnou podobu. Někde se jeden partner stahuje a druhý usiluje o větší kontakt. Jinde oba reagují stále ostřeji a konflikt se postupně vyostřuje. U jiných párů se naopak konflikt téměř neobjevuje, protože oba se naučili nepříjemným emocím vyhýbat. Přesto může jít o stejný princip – opakující se způsob, kterým partneři reagují na situace dotýkající se jejich nejcitlivějších míst. Někdy jde o potřebu být milován, jindy o potřebu být přijat, být dost dobrý, respektovaný, svobodný nebo v bezpečí.
Představme si běžný večer. Jeden z partnerů přijde domů a všimne si, že druhý sedí u počítače. Ve skutečnosti netouží po tom, aby partner zavřel notebook. Touží po blízkosti, kontaktu a po ujištění, že jsou si stále nablízku.
Řekne:
„Mohl bys mi aspoň na chvíli věnovat pozornost?“
Druhý partner tuto větu neuslyší jako obyčejnou prosbu. Během několika vteřin se v něm objeví známý pocit, že zase není dost dobrý a že znovu někoho zklamal.
Odpoví:
„Copak nemůžu mít chvíli klid?“
První partner v tu chvíli neuslyší potřebu odpočinku. Uslyší něco úplně jiného.
„Nejsi pro mě důležitá.“
Přiblíží se ještě více. Začne vysvětlovat, proč ji jeho chování zraňuje.
Druhý partner ale vnímá především narůstající tlak. Má pocit, že ať udělá cokoliv, stejně to nebude stačit. Začne se ještě více uzavírat nebo reaguje podrážděněji.
A právě tady se cyklus uzavírá.
Je zajímavé, že ani jeden z nich nechtěl druhému ublížit. Jeden se snažil získat větší blízkost. Druhý se snažil ochránit před pocitem selhání. Přesto oba nevědomě aktivovali právě to, čeho se ten druhý nejvíce obával.
Zvenčí může tato hádka působit jako spor o počítač nebo společně strávený čas. Z terapeutického pohledu se však odehrálo něco mnohem hlubšího. Každý z partnerů zareagoval především na to, co se v něm po partnerově větě odehrálo.
Neubližujeme si proto, že bychom se přestali milovat. Často si ubližujeme právě ve chvíli, kdy se každý z nás snaží chránit něco velmi křehkého v sobě. Nechceme znovu zažít pocit odmítnutí, ponížení, studu, selhání, opuštění, nedostatečnosti nebo vlastní nehodnoty. A právě ve chvíli, kdy se před těmito bolestmi snažíme chránit, někdy nevědomě aktivujeme bolesti u člověka, kterého máme nejraději.
Právě proto nebývá jednoduché cyklus zranitelnosti společně objevit a pojmenovat. Nestačí sledovat pouze to, co se mezi partnery odehrává navenek. Potřebujeme společně porozumět i tomu, co se během několika vteřin odehraje uvnitř každého z nich. Teprve tehdy se začne objevovat jejich jedinečný cyklus zranitelnosti.
Když se to ale podaří, začne se dít něco důležitého.
Partner přestává být nepřítelem.
Společným nepřítelem se stává samotný cyklus.
A právě tehdy vzniká možnost zastavit se. Rozpoznat známý scénář. A někdy poprvé udělat jiný vztahový pohyb.
Na závěr celé série
Partnerským vztahům podle mě nelze porozumět jedinou teorií ani jediným pohledem. Proto jsem v této sérii nabídl čtyři různé filtry, které se vzájemně doplňují.
V prvním článku jsme hledali odpověď na otázku, proč nás přitahuje právě tento partner, prostřednictvím koluzního pohledu. Ve druhém jsme se zamýšleli nad tím, proč každý z nás hledá bezpečí jiným způsobem a jak naši blízkost ovlivňuje attachmentová historie. Ve třetím článku jsme se věnovali diferenciaci a otázce, proč se vztah během života proměňuje, i když se partneři stále milují. A v tomto posledním článku jsme se podívali na to, proč se některé konflikty stále opakují a jak vzniká jedinečný cyklus zranitelnosti každého páru.
Tyto čtyři pohledy samozřejmě nepředstavují úplnou mapu partnerských vztahů. V terapeutické praxi pracuji i s dalšími teoriemi, koncepty a zkušenostmi, které mohou pomoci porozumět tomu, co se mezi partnery odehrává. Tato série si nekladla za cíl zachytit celou složitost partnerských vztahů. Chtěl jsem nabídnout čtyři srozumitelné pohledy, které se v mé praxi opakovaně ukazují jako užitečné a které mohou být dobrým výchozím bodem pro každého, kdo chce svému vztahu lépe porozumět.
Tento způsob přemýšlení o partnerských vztazích je mi velmi blízký díky dlouholetému výcviku v párové terapii v Institutu partnerské terapie (INPAT). Mám to štěstí učit se od Pavla Rataje a Jana Vojtka, kteří mě vedou k tomu dívat se na vztahy z více úhlů pohledu a nesnažit se je vysvětlovat jedinou teorií. Právě tato otevřenost a snaha porozumět vztahu prostřednictvím různých konceptů významně ovlivňuje způsob, jakým dnes o partnerských vztazích přemýšlím i pracuji.
Žádný z těchto pohledů sám o sobě nevysvětluje celý vztah. Dohromady však mohou vytvořit část mapy, která nám pomáhá lépe porozumět tomu, co se mezi dvěma lidmi odehrává. A možná právě porozumění bývá prvním krokem ke změně.
