Toto téma je pro mě osobně velmi aktuální a důležité. I proto mu věnuji svou přednášku a workshop v rámci 11. česko‑slovenského sympozia PCA, které začíná dnes, 5.6.2026.
Zamýšlím se nad svou cestou k párové terapii. Byla pestrá – vedla přes osobní pochybnosti, zvídavost i momenty frustrace. V jejím průběhu mě provázela řada otázek. Tato cesta přitom zdaleka není u konce; nadále se setkávám s novými výzvami, které reflektuji v každodenní praxi.
V rámci sympozia bych ráda otevřela diskusi s kolegy o tom, co PCA přístup přináší do práce s páry:
jak podporuje autenticitu, empatii a otevřený dialog mezi partnery a jak napomáhá vytvářet bezpečný prostor pro obě strany.
Součástí diskuse bude také otázka, zda je PCA přístup sám o sobě dostačující, nebo zda je vhodné jej doplnit o další prvky – například strukturovanější techniky, práci s emocemi či nástroje pro zvládání konfliktu. Sdílení zkušeností vnímám jako inspirativní a podstatné mimo jiné i proto, že nám umožňuje společně přemýšlet o tom, jak může PCA dále obohatit párovou terapii a zvýšit její účinnost.
Pokud vás toto téma oslovuje, setkáváte se s podobnými otázkami ve své praxi nebo pracujete s páry a čelíte obdobným výzvám, ráda se s vámi setkám také v rámci supervize či mentoringu v Praze.
Pro inspiraci přikládám prezentaci, která mou přednášku na sympoziu doprovází. Prezentaci si můžete zobrazit zde.
