Tváří v tvář klientům se my, terapeutky a terapeuti, vyvíjíme. Léty praxe utváříme náš vlastní terapeutický styl. Jaké faktory a okolnosti naši práci s klienty formují? Na to jsem se zaměřila v kvalitativním výzkumu, který jsem představila na 11. česko – slovenském sympozium PCA v Praze, 5.- 6. června 2026.
Začínající terapeuti a terapeutky PCA jsou vybaveni znalostmi a postupy z terapeutického výcviku. Nacvičené a teorií získané poznání však v praxi rychle ukáže mezery a zanechává je odkázané na další hledání způsobů, jak udělat terapii účinnou. Nastupují tak na nikdy nekončící cestu vzdělávání a hledání nových perspektiv, které by jejich klienty podpořily.
Podle Prochasky a Norcrosse (2024) i přesto, že terapeuti mohou vycházet ze stejné terapeutické školy, se v průběhu času ukáže, že není možné, aby nepracovali specificky. A právě rozmanitost způsobů vedení terapie v rámci PCA jsem se výzkumem snažila zachytit.
Příspěvek nese název:
Jsem takový hodinář… jsem taková selka
Fenomén utváření osobního terapeutického stylu u psychoterapeutů/tek PCA.
Prezentaci z konference naleznete zde.
V rámci studie proběhlo šest nestrukturovaných kvalitativních rozhovorů (3 muži, 3 ženy) s psychoterapeuty s ukončeným výcvikem v PCA v ČR, kteří vykonávají terapeutickou praxi na hlavní pracovní poměr a mají minimálně 5 let praxe. Data byla vyhodnocena prostřednictvím interpretativní fenomenologické analýzy (IPA).
Analýza odhalila šest rozhodujících činitelů ve formování profesní identity: 1. Vliv profesní zkušenosti a karierní fáze při vstupu do výcviku; 2. Proměna životních rolí v průběhu praxe; 3. Míra přínosu výcviku pro vlastní seberozvoj; 4. Napětí mezi striktním dodržováním PCA podmínek a tendencí k integraci; 5. Specifika cílových skupin klientů; 6. Variabilita terapeutických formátů.
Výsledky výzkumu naznačují, že vývoj terapeutů neprobíhá lineárně. Jde o prolínání vlivu životních zkušeností, vzdělávání a praktické zkušenosti s klienty, které spolu s osobnostním nastavením, intelektuálními zájmy a rozvíjejícími se dovednostmi průběžně formují terapeutický styl.
Téma rozvoje naší terapeutické profese mě nadále zajímá. Kromě vlastních zkušeností z dob začátků terapeutické praxe využívám hlubší vhled do této problematiky při mentoringu a supervizi.
V Tavii nabízím podporu a porozumění pro nejrozmanitější otázky, které neustálý rozvoj psychoterapeutické profese nese. Pokud hledáte respektující zasvěcený podpůrný přístup k vašemu růstu, neváhejte se na mne obrátit.
